To jsou texty některých písniček z CD „Česká disharmonie ’98“, které se podařilo nahrát v plzeňském Aviku.
Na vobtíž
Petr si furt stěžuje,
že nemá o čem snít,
kam se dát, o co stát
a zakoho se bít.
Čím víc o tom uvažuje,
tím víc musí klít,
moc lidí nevidí,
proč tu vlastně být.
Já to vím, ty to víš,
jsme tu jenom na vobtíž,
hej ty tam, pojď sem blíž,
můžeš s náma zpívat, tančit a …
R: Hrát si na to, že
všechno přemůžeš
jen tak bez nože a násilí,
sílou myšlení
svět že proměníš,
mějte strpení,
už za chvíli.
Hrát si na to, že se dá,
změnit, co je potřeba,
úzkosti na odvahu,
práci v dobrou zábavu.
Hrát si na to, že se dá,
změnit, co je potřeba,
úzkosti na odvahu,
na práci se vy…
Lenora
Já nejsem nasranej,
já jsem jen strhanej,
možná to nevíte,
jsem infikovanej.
Lenost je strašlivá,
člověk až omdlívá,
když ho to popadne,
ani to neskrývá.
R: Líná huba, líná záda,
líná nuda a líná zrada.
Nejde to dopředu,
nejde to dozadu,
tělo je znavený,
mám línou náladu.
Lenost je strašlivá,
oči ti zavírá,
ten, koho popadne,
celej den prozívá.
Šíří se pohledem,
poznat ji dovedem,
jenomže proti ní
vůbec nic nesvedem.
Lenost je strašlivá,
lelků furt přibývá,
takže tě nakonec
sežerou za živa.
Skažená barva
Často máš barvu nezdravou
a nikdo neřekne ti vážený,
cihly na vodě neplavou
a štěstí nejde hledat pod zemí.
Máš jednu nohu hliněnou,
tvůj zámek lítá někde nad hlavou,
stojíš pod horou skleněnou,
touha se v tobě pere s únavou.
R: Co se dá dělat, hory smůle svědčí,
na voly štěstí sedá v nížinách,
čím větší vůl, tím štěstí mívá větší,
ať táhne vůz, či leží v peřinách.
Vždy, když se štěstí unaví,
snadno si najde místo k sezení,
křik ani pláč to nespraví,
ani tvý peníze to nezmění.
Dnes ráno psali v novinách,
prognózy nic dobrého nevěstí.
co zbývá v horských výšinách,
než stát se taky volem pro štěstí.
Hráze
Mráz nám ruce svírá, vůle odumírá,
hlídáš kliku dvří, dál jsou zavřený,
hráze samá díra, z křídel netopýra,
z hlíny snů a peří prý jsou stavěný.
R: Lidi se spoléhaj, když večer uléhaj,
že to, co příjde je svítání,
přiznat se neváhaj, že to co postrádaj,
je to, co nehřeje, váhání.
Žár nám stíny kácí, přání smysl ztrácí,
chvátáš po kolenou, máš je vodřený,
dům se zakymácí, stát se nevyplácí,
vstáváš s třetí směnou, hráze zbořený.
Zlatá ryba
Vstávám bez poslání,
vím, že nezachráním
žádné drobné málo,
co by za řeč stálo.
Jednou možná přece
najdu rybu v řece,
mezi ostatními
zabiju a sním ji
…sám
Hustá
Čtyři páry bílejch koní,
po šachovnici mě honí.
Snad mě nenajdou.