V Kotelně vrcholila jedna z tvůrčích (a nejen tvůrčích) explozí souboru. Nahráno 1991 na Deltě.
Příjice
Pálí mě velice
močová trubice,
bude to příjice,
jsem já to palice.
Omývej sklenice,
zavírej petlice,
já jsem ta velice
prašivá zadnice.
Nesahej na mě,
měj se na pozoru,
nedotýkej se mě,
drž se vzadu.
Prašivej, prašivej, prašivej…
Berte si
Berte si, klidně berte si,
berte si, co hrdlo ráčí,
berte si, no tak berte si,
kráčející bagr kráčí,
berte si, kurva berte si,
berte si, kdo máte síly,
berte si, no tak berte si,
snad se doberete k cíli.
Věřte si, klidně věřte si,
věřte každý tomu svému,
věřte si, no tak věřte si,
třeba i jeden druhému,
věřte si, kurva věřte si,
že k vám sestoupily mraky,
věřte si, jenom nechtějte,
abych tomu věřil taky.
Co to hučí?
Co to hučí, co to dělá,
mlejnek na maso mně v hlavě se kroutí,
snad se z toho nepodělám,
lepší, než když zdravý zuby už rvou ti,
modrá čára na lednici,
je tam a nebo se mi to jen zdálo,
v mojí hlavě permoníci
bušili dlouho a vůbec ne málo,
převrhli tam popelnici,
převrhli všechno, co tam ještě stálo,
zvraceli mi na bránici,
tisíce skřetů se mi pod víčky smálo.
Zatracená situace,
proklatě, tomu se neumim bránit,
natáhnu se na matrace,
uvidim, co se dá ještě zachránit.
Zase ňáký komplikace,
řítim se ze svahu po holý stráni,
potom příjdou variace,
zasraný pochody v tý šedý tkáni.
Zvířata
Zase ve mně zvíře porazilo dnes
člověka, já nevim, byl to had a nebo pes.
Nejmíň tisíc zvířat ve svým těle mám,
někdy bejvám hyena, když s krajtou usínám.
Jindy s paviánem dám se do zpěvu,
s lenochodem v lenošení najdu úlevu.
Bulteriér říká, že bych držet měl,
kojot ale utíká, tak já jsem taky šel.
A když mluví ptáci, nebem proletím,
se supem však přistávám a pláču dojetím.
Můj hovnivál válí hovno, který mám,
se vzteklou liškou se lesem lidí proplítám.
Potkan každý ráno mříží prolízám,
jako ježek bodliny a blechy v sobě mám.
S krokodýlem pláču, s mrchožroutem tlím,
jako velryba se v mělký vodě udusím.