Pravděpodobně někdy kolem roku 1985 vznikaly tyto dekadentní dadaistické popěvky s tendencí k výrazné umělecké zkratce, až smyku.
Když jsem šel k Bábě
(inspirováno Bobvým pádem na zledovatělých schodech cestou od Milči do restaurace Na rozcestí)
Když jsem šel k Bábě,
prásk jsem sebou na záda.
Kdyby byl vzal hrst, dvě písku,
nemuselo se to stát.
Vzal jsem šutr, dva, tři v ruce,
i když za to nemohla,
rozbil jsem je tak důkladně,
že mi to moc pomohla.
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Ruce pryč!
Bestie cirkulárka!
Vůně domova
Na nádvoří máme lípu,
dobře se pod ní spí.
Na zápraží máme pípu,
dobré pivo teče z ní.
České pivo, české pivo, české pivo, hopsasa
To je klasa, to je klasa, to je klasa, klasasa!
Ošklivá Renáta
Ošklivá Renáta upadla tu do bláta.
Upadla na bok – chytil mě amok.