1989 - První demáč

Standardní skeptické písně z konce komunistické éry.

Ani nevíš

Ani nevíš, kam jdeš,
i když ještě pochoduješ,
ani nevíš, s kym seš,
i když ještě kýváš,
ani nevíš, jestli žiješ,
i když ještě zíváš.

Odkládám

Odkládám všechno pryč,
ale doufám, že někde něco zůstane.
Odcházím bojovat,
ale vím, že stejně se nic nestane.
Hrajeme v komedii,
ale přitom bojíme se konce.
Když chceme něco říct,
tak naše hlasy zní tak jako prasklý zvonce.

Tajuplný ostrov

Stojíme na hlavě
a v lehké obavě
o osud světa
hejno se slétá.

R: Hejno much, hejno supů,
tenhle kruh nerozdupu

Zahnuté zobáky,
co je to za ptáky,
když hlava nehlava,
podivná zábava.

Rotujeme

Rotujeme kolem osy,
dopadáme na kokosy,
věšíme se za krky
na buky i na smrky,
smějeme se zběsile
útočící přesile,
ságo řve a vana studí,
nikoho to neprobudí

Vodní děla

(tahle písnička realisticky líčí průběh jednoho lednového týdne roku 1989 v Praze)

Pondělí.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Úterý.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Středa.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Čtvrtek.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Pátek.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Sobota.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.

Neděle.
Vodní děla zahučela, utíkala mokrá těla.